Dušičky a Halloween: Jaký je rozdíl a znáte pravé tradice?

Každý rok se české hřbitovy rozzáří stovkami plamínků. Lidé sem přicházejí zapálit svíčky těm, kteří již nejsou mezi námi. 2. listopad najdete v kalendáři také pod názvem Památka zesnulých neboli lidově řečeno Dušičky. Tato dnes již tichá vzpomínka na blízké sahá hluboko do minulosti, kdy byla opředena nejen vírou, ale i lidovými zvyky.

Dušičky: historie

Slavení svátku zemřelých sahá až do keltských dob, tedy do doby před příchodem křesťanství. Dušičky připadají na období, kdy Keltové oslavovali konec roku (Samhain). Zemědělci již ukončili sklizeň, příroda se začíná halit do temných barev a připravuje se na zimu. Právě v tento čas mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem se stírala pomyslná hranice mezi živými a mrtvými.

Lidé věřili, že duše zemřelých se mohou vrátit mezi živé. Den před samotnými Dušičkami, tedy na Svátek všech svatých, se lidé modlili a v tichosti vzpomínali na své blízké. Aby mrtvé duše věděly, že jsou v domě vítané, chystalo se jim pohoštění. Na stůl se dával chléb, med nebo zbytky večeře. Často také nechávali v ohništi hořet oheň, aby se duše ohřály.

Dušičky po příchodu křesťanství

S upevněním křesťanství v Evropě v 10. století se začaly přetvářet i pohanské zvyky. Benediktinský opat Odilo z Cluny roku 998 prohlásil 2. listopad za oslavu památky všech věřících zemřelých. Do dalších zemí se tento svátek rozšířil až o dvě století později. Stalo se tedy zvykem, že se v tomto období na hrobech zapalovaly svíčky jako symbol vzkříšení a kladly květinové věnce jako symbol věčného života.

Dušičky v dnešní době

Dušičky můžeme označit za druhý největší náboženský svátek v Česku, hned po Vánocích. Slaví jej jak věřící, tak ateisté. 2. listopadu přicházejí na hřbitovy celé rodiny i se svými dětmi, kterým rodiče či prarodiče vyprávějí o dušičkové tradici. Hroby zaplavují květiny a plápolající svíčky a jen těžko byste hledali duši, na kterou někdo zapomněl. V dnešním materialistickém světě jde podle mého názoru o hezký duchovní svátek, který má hluboké kořeny. Myslím, že by se měl každý z nás minimálně jednou do roka zastavit a zavzpomínat na ty, kteří nás opustili, a již nejsou mezi námi.

V čem se liší Halloween?

Pravdou je, že Halloween se od našich Dušiček v podstatě příliš neliší. Jeho základ totiž taktéž vychází z oslav keltského konce roku Samhain. Evropští přistěhovalci pak přivezli Halloween do Ameriky a jeho oslava připadá na 31. října.

Jak se ale tato původní tradice, která vzpomíná na zemřelé, proměnila v koledování dětí? Celkem snadno – za jakési posly duší byly označováni žebráci a také děti. V této souvislosti se peklo speciální cukroví, které se rozdávalo žebrákům. V 19. století se během tohoto svátku začaly dělat žertíky, které měly napodobovat vyvolání nadpřirozených sil. Odsud pravděpodobně pramení slovní spojení „trick or treat“. Jistě si sami vzpomenete na koledování v amerických filmech, kdy děti hází na okna domu třeba mokrý toaletní papír nebo jej rozhází po zahradě.

Ačkoli má Halloween hravou a zábavnější podobu, vychází ze stejné keltské tradice jako naše české Dušičky. Za oceánem děti chodí koledovat a vydlabávají dýně, zatímco v Česku volíme spíše tichou formu vzpomínání. Oba svátky však spojuje stejný motiv: úcta k mrtvým a vědomí, že život i smrt jsou přirozenou součástí našeho bytí.