Chcete poznat pravou tvář severní Moravy? Inspirujte se těmito místy

Pro někoho znamená Severní Morava jen průmyslové komíny a hornickou minulost. Pro mě je to ale kraj, který překvapuje na každém kroku. Stačí si propojit Jeseníky a Ostravsko a vyjde vám kus země, kde se střídají drsné hory, romantická údolí i stopy bohaté historie. Osobně mě nadchly Jeseníky – hlavně Zlaté Hory a okolí Rejvízu – ale nejen to. I Ostrava má pro mě svůj půvab. A jaké zapomenuté poklady na severu Moravy najdete?

Rešovské vodopády: Když voda maluje

V Nízkém Jeseníku jsme sjeli z hlavní silnice a nechali auto v malé vesnici Rešov. Les tu voní pryskyřicí a vlhkou půdou. Cesta ke skalnatému údolí byla krátká, ale každý metr mě vtahoval hlouběji do jiného světa. Huntava tu přeskakuje balvany, padá z kamenných stupňů a hladí kořeny starých stromů. Sedněte si tady někam na kládu a poslouchejte šum vody. Má to hodně do sebe. Přesně takhle jsme to na výletě udělali my.

Zřícenina hradu Vikštejn: Království pro jednoho

Nebyla bych to já, abych se na severu Moravy nepídila po nějaké zapadlé historické památce, který čeká na svoje objevení. A je tu. Hrad nad řekou Moravicí u Radkova působí, jako by se schválně schoval před světem. Zbylo z něj pár zdí a věží, ale to vůbec nevadí. Nemusíte mít kompletní stavbu. Někdy je prostě fajn. když se opřete o chladný kámen a podíváte se do údolí. Vychutnala jsem si ten závan historie. Až se sem vypravíte, zkuste si jako já také představit, jak tu třeba ve středověku bojovali rytíři. Neplatíte tu žádné vstupné, nenajdete tu stánky se suvenýry. Je tu prostě ticho a klid.

Kosárna v Karlovicích: Vůně dřeva a dávného života

Karlovice jsou malá obec, ale mají jednu velkou chloubu, a to starou kosárnu s obytnou částí, pečlivě opravená, jako by tu kosař jen na chvíli odběhl. No ano, tohle stavení kdysi patřilo železárnám, tedy knížecí Horní hamerní huti a pak ho koupil kosař, člověk který vyráběl zemědělské náčiní a dráty. Uvnitř proto narazíte na staré nářadí. Tady mezi všemi zemědělskými proprietami na vlastní kůži nasajete venkovský život. Mimochodem samotná chalupa datovaná do roku 1600 také vzbuzuje obdiv. Pokud máte chuť mrknout na to, jak kdysi žili a pracovali vesničané, tohle nabízí skvělou šanci.

Cvilín: Barokní krása v objetí lesa

Krnov možná není v čele turistických žebříčků, ale nad ním se tyčí poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné. Cesta k němu vede lesem. Mezi stromy objeví jeho barokní silueta,. Když tu uslyšíte varhany, je to skvělý zážitek.. Tóny jakoby se odrážely od zdí a světlo pronikalo vitrážemi. Kousek dál rozhledna, ze které je vidět až do Polska. Tohle místo prostě stojí za to navštívit.

Osoblažsko: Konec světa, který stojí za začátek

„A kam že to jedeš?“ ptali se přátelé, když jsem zmínila Osoblažsko. Většina lidí, tedy těch, kteří odtamtud nepocházejí, moc netušila, kam to zařadit. A co vás tu vlastně čeká? Úzké silničky, polozapomenuté vesnice, zbytky hradu Fulštejn v Bohušově a k tomu úzkokolejka, která se loudá krajinou. Vlaky mám prostě ráda, a ty retro ještě víc. Když nespěchám a mám možnost si vybrat mezi vlakem a autobusem, volím vlak. Tady dostanete retra plnou porci, za to vám ručím. Nasedla jsem do parního vlaku a projížděla pole a háje,

Rozhledna na Bílé hoře: Spirála mezi nebem a zemí

Kdysi v televizi dávali cyklus o rozhlednách, který hezky uváděl herec Luděk Munzar a mě rozhledny od té doby také moc baví. Na kopci u Kopřivnice stojí rozhledna, která vypadá jako spirála DNA. Moderní stavba uprostřed přírody. Po 161 schodech se před vámi rozprostřou Beskydy, Ostravsko a při jasném počasí i vzdálený Praděd. Fascinoval mě kontrast na jedné straně průmyslové město, na druhé zelené kopce.

Lom Šífr u Svobodných Heřmanic: Smaragd v lese

Když jsme na výletě odbočili z hlavní cesty a vydali se lesem, nečekali jsem, že narazíme na vodu, která má bez nadsázky barvu drahého kamene. Zatopený lom je tichý, hluboký a průzračný. Sedněte si tu na kámen. Můžete pořídit hezkou fotku, koupání je spíše pro otužilce, ale hlavně pro každého, kdo chce jen na chvíli vypnout.

Flascharův důl: Šepot podzemí

Když už jsme byli na té severní Moravě, symbolu průmyslu, tak dá rozum, že jsme si pořádně posvítili i na něj. A to vlastně doslova. Ve Zlatých Horách jsme dostali helmu a svítilnu a sestoupili do tmy. Flascharův důl není upravený pro masy. Kapky vody dopadají na kameny, chlad se vám dere pod bundu a v šeru vidíte stopy po důlních vozících. Průvodce skoro šeptal a mě došlo, že život horníků nebyl určitě žádný med.,

Arboretum Nový Dvůr: Zahrada, kde se zpomalí čas

Mezi Opavou a Hlučínem se rozkládá park, o kterém se moc nemluví. Možná naštěstí, protože kdyby se o něm vědělo víc, spousta lidí by se sem vrhla a pohoda by byla ta tam a ztratilo by to kouzlo Alespoň si to po návštěvě tohoto zapomenutého klenotu myslím. Sedm tisíc druhů dřevin z celého světa, veverky, klidné cestičky, skleník s tropickými rostlinami. Doporučují nepospíchat a jen tak se courat. A nechat si na to dost času. Ručím za to, že tady přestanete každou chvíli koukat na mobil, pokud tímhle otravným zlozvykem trpíte.

A na závěr?

Severní Morava není jenom o těžkém průmyslu, Pradědu nebo Dolní oblasti Vítkovic, i když vás asi tahle tři místa napadnou jako první. Narazíte tu na hezká zákoutí, kam se budete mít hroznou chuť znovu vrátit. Pochopíte, že průmysl nemusí být jenom masové chrlení oceli, překvapivě uvidíte i takové odstíny zelené, o kterých jste ani netušili, že existují – stejně jako já. Tak vzhůru na sever.