Brno, město, kde se orloj netváří jako orloj

Ale jakmile mu přijdete na chuť, zjistíte, že Brno je město historek, bizarních památek a legend, které by si nevymyslel ani Jára Cimrman. A já se sem nesmírně ráda vždy vracím, už kvůli té skvělé atmosféře a humoru.

Orloj, co není orloj

Jaké pozoruhodnosti tu uvidíte? Začněme rovnou u nejznámější „dominanty“, která ale dominantou tak úplně není. Brněnský orloj na náměstí Svobody. Turista sem dorazí, čeká složitý mechanismus, kolečka, postavičky, zvonkohru a místo toho narazí na obří černou „raketu“, co vypadá, jako kdyby uprostřed Brna přistál kosmonaut z Lega. Každý den v 11:00 hodin z ní vypadne skleněná kulička, suvenýr pro trpělivé. Jenže pozor: Brňáci si z turistů rádi vystřelí a pošlou je čekat na dvanáctou. A když už kuličku ulovíte, můžete se chlubit, že máte doma „nejdražší kuličku světa“.

Špilberk: pevnost i vězení

Nad Brnem se tyčí Špilberk, hrad, který se z milostivého sídla moravských markrabat proměnil ve vězení, odkud se prý utíkalo hůř než z Alcatrazu. Císař Josef II. tu „ubytoval“ politické vězně i obyčejné lapky. V 19. století si Špilberk vysloužil přezdívku „žalář národů,“ protože tudy prošla ohromná spousta vězňů. Ale pro Brňáky je to dnes spíš místo na piknik a letní koncerty. A aby toho nebylo málo, existuje legenda, že z jeho kasemat vede tajná chodba až na Petrov. Zní to krásně, jen se zatím nikomu nepovedlo ji najít. Chodby v podzemí jsou tak trochu Brno pod Brnem, pod městem je víc než 20 km chodeb, sklepení a labyrintů. Někteří tvrdí, že je tam skoro druhé město, jenom s menší šancí chytit šalinu.

Petrov a zvony, co zvoní jinak

A když už jsme u Petrova, další brněnská zvláštnost: věže katedrály sv. Petra a Pavla. Když zazní zvony, bijí o jedenácté, nikoliv o dvanácté. Proč? Podle pověsti během obléhání Švédy v roce 1645 zazvonili Brňané o hodinu dřív, aby nepřátelé uvěřili, že čas na dohodnutý útok vypršel. Švédi sbalili fidlátka a odtáhli. Díky tomu se Brno může chlubit, že odolalo armádě, kterou jinde zastavit nedokázali. A dodnes v Brně poledne odbíjí v 11:00 hodin, protože proč dělat věci jako ostatní.

Brněnský drak, co je vlastně krokodýl

V srdci města, v radnici, na vás čekají dva další opravdu hodně kuriózní „poklady“. První je brněnský drak, obří vycpaný krokodýl, který visí od stropu. Podle legendy kdysi ohrožoval město, dokud na něj nepřišli s jednoduchou fintou: nacpali mu do kůže vápno a drak se po napití vody roztrhl. Ať už je to pravda, nebo ne, děti stojí pod ním vždycky s pusou dokořán a dospělí si říkají: „Jak se to sem vůbec dostalo?“

Kolo, co se nezastaví

A pak je tu „kolo.“ Hned vedle draka visí staré dřevěné kolo. Podle brněnské pověsti se v roce 1635 kolářský mistr Georg Birck vsadil v lednické hospodě o 12 tolarů, že během jediného dne zvládne nemožné, a to, že porazí strom, vyrobí z něj kolo a dokutálí ho až do vzdáleného Brna. A opravdu, před západem slunce dorazil na Starou radnici, kde purkmistr nechal jeho dílo pověsit. Visí tam dodnes a mnozí věřili, že mu přitom musel pomáhat sám čert. Méně známá verze pověsti pak vypráví o učni, který z vězeňské pryčny přes noc vyřezal kolo, aby prokázal svou nevinu, a tím se zapsal do brněnských legend. Brno je zkrátka město, kde i kolo chodí na neuvěřitelný výlet.

Vila Tugendhat, funkcionalistický dům, co se zapsal do dějin

Abychom nezůstali jen u historek, Brno se pyšní i jednou z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb světa, vilou Tugendhat. Architekt Ludwig Mies van der Rohe ji postavil v roce 1930 pro manžele Tugendhatovy a dnes je zapsaná na seznamu UNESCO. Skleněná stěna, exotické dřevo a luxus, který tehdy působil jako z jiné planety. Vila byla svědkem mnoha příběhů včetně podpisu dohody o rozdělení Československa v roce 1992. Brno tak má dům, kde se psala historie.

Hantec, řeč, kterou vám nepřeloží ani Google

A teď se dostáváme k tomu, co dělá Brno opravdově Brnem, a to k hantecu. Místní slang, který vznikl jako směs němčiny, romštiny, hebrejštiny a kdovíčeho ještě, dokáže potrápit i rodilé Čechy. Když vám někdo řekne: „Valím štatl, dám si škopek a pak mažu špacírovat na Špilas,“ věřte, že to není tajný kód, ale prostě pozvánka na pivo a procházku. Brňáci na hantec nedají dopustit, je to jejich jazyková DNA a důkaz, že humor tu mají v krvi. Mimochodem Brnu se říká „Šalingrad,“ což pochází z tramvají (šaliny), název má kořeny v němčině (Elektrische Linie). Spojení s Leningradem už je jen brněnský humor.

Linka skrz naskrz a křivá věž

Na co ještě ve druhém největším městě České republiky nezapomenout? Má svoji nejdelší tramvajovou linku. Linka číslo 1 je taková brněnská „turistická trasa“ sama o sobě. Vezme vás ze severu města na jih, projedete skoro celé Brno a zažijete malé sociologické dobrodružství. Pak je tu také Stará radnice a křivá věžička. Architekt se údajně naštval, že nedostal dobře zaplaceno, a tak jednu z věžiček schválně udělal nakřivo. Brno tak má vlastní „šikmou věž“.

Brno, město, které se nebere tak vážně

Co je na Brnu mě úplně nejlepší? Co si užívám kdykoliv tam dorazím? Právě to, že si ze sebe umí udělat srandu. Orloj, který nevypadá jako orloj. Poledne v 11.00 hodin. Drak, co je vlastně krokodýl. A obyvatelé, kteří k tomu všemu přidají hantec a úsměv. Pokud hledáte město, kde se historie prolíná s nadsázkou, a kde každá památka má svůj „vtípek“, pak je Brno pro vás stejně jako pro mě jasná volba.