Vlci v Česku: Je opravdu důvod se bát? Co dělat při setkání

Vlci patří k nejvýraznějším šelmám evropské přírody a jejich příběh na našem území obsahuje mnoho dramatických zvratů – od hojného výskytu, přes úplné vyhubení až po překvapivý návrat v posledních desetiletích. Dnes už se s nimi opět setkáváme v pohraničních oblastech ČR. Jejich přítomnost vyvolává jak nadšení, tak i obavy. Pojďte se s námi podívat na historii vlků u nás, kde nyní žijí a jak se zachovat, pokud na ně v lese narazíte.

Historie výskytu vlků v ČR

Vlci původně hojně obývali celou Evropu včetně našeho území. Písemné zmínky o jejich výskytu se sice objevují až od 11. století, ale nalezené vykopávky dokazují, že se zde pohybovali již od keltského období.

V 11. století zároveň začíná vlků ubývat, protože záliba v lovu roste, čímž mají vlci méně potravy. V tomto období se také objevují zmínky o prvních škodách na domácích zvířatech, které vlci napadli a sežrali.

Od 12. století probíhá ve střední Evropě vesnická kolonizace, takže se kácí lesy a ubývá nejen zvěře, ale i životního prostoru pro vlky. Následně začínají být vlci čím dál tím více loveni, což se ještě více stupňuje o dvě století později, protože k lovu se již používají i střelné zbraně.

Vyhubení vlků v ČR

Intenzivní lov a vyhubení vlků se staly cílem druhé poloviny 17. století. Kromě dosud používaných zbraní se začínají využívat i jedy. K největšímu poklesu počtu populace vlků došlo ve druhé polovině 18. století. Za poslední útočiště vlků lze považovat Šumavu, kde došlo 2. prosince 1874 k zastřelení posledního vlka. Po tomto datu se zde sem tam nějaký jedinec objevil, ale nikdy zde už nevznikla životaschopná populace. Populace na Moravě a Slezsku se udržela zejména v Beskydech o pár let déle, zhruba do roku 1914.

Sice máme zprávy o pozdějším výskytu vlků u nás, ale obvykle šlo o zatoulané jedince, kteří sem přišli ze Slovenska, Rakouska či Německa. Často bohužel byli zastřeleni ihned poté, co se jejich přítomnost potvrdila.

Jak je to dnes s vlky v Česku

Vlci se dlouhodobě vyskytují v Karpatech, odkud přicházejí i k nám. Tato karpatská populace osidluje Beskydy, Bílé Karpaty a Vsetínské vrchy. Druhá, středoevropská nížinná populace, se poprvé objevila na Šluknovsku v roce 2012. Této populaci se daří a někteří jedinci se objevují v severních Čechách. Vlci se na našem území prokazatelně rozmnožují od roku 2014 na Dokesku. Na Šumavě se roku 2017 utvořil první vlčí pár, který od roku 2018 také přivádí na svět mláďata.

Informace o výskytu a historii vlků v ČR potvrzují i data z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, které se monitoringem šelem dlouhodobě zabývají. Dá se říci, že situace je v současné době taková, že vlci obsadili značnou část pohraničí naší země a není proto vyloučeno, že se s nimi v přírodě budeme setkávat čím dál častěji.

Co dělat při setkání s vlkem

Vlka lze definovat jako plaché a ostražité zvíře, které se bude chtít kontaktu s člověkem vyhnout. Pokud nebude cítit ohrožení, ani se nedostane do úzkých, pravděpodobně uteče. V případě, že se vám přece jen poštěstí a na nějakého narazíte, nevšímejte si jej a pokračujte v cestě. Obezřetnosti sice není nikdy dost, ale v Evropě nejsou dokázány žádné útoky vlků na člověka. Ačkoli o jednom případu z roku 2023 se přece jen píše. V litvínovském lese vlci údajně napadli hajného a jeho psa. Kolem incidentu se ale vedlo mnoho diskuzí a není 100 % prokázáno, že šlo opravdu o pětičlennou skupinu vlků.

Napadení vlkem se považuje za mimořádně vzácné a pokud k němu dojde, pravidla se příliš neliší od těch při setkání s medvědem:

1. Neutíkejte, ať nevypadáte jako kořist.
2. Neotáčejte se k vlkům zády a dejte si pozor, aby vás některý neobešel zezadu. Snažte se pomalu dojít k nějaké skále, kde budete mít záda krytá.
3. Vyvolejte ve vlcích dojem, že jste větší. Zvedněte nad sebe bundu, nebo jakýkoli jiný oděv, který máte na sobě. Nebojte se křičet, nebo po šelmách něco hodit.

Věříme, že výše zmíněné rady opravdu nebudete potřebovat, protože jak jsme již psali – vlci patří mezi opravdu plachá zvířata, která o kontakt s člověkem vůbec nestojí.

A co se týče mě, přiznám se, že při toulkách českou krajinou mám z představy setkání s vlkem smíšené pocity – respekt a trochu i obavy. Ale jak se znám, na místě bych ztuhla. Proto budu doufat, že vlka uvidím maximálně v zoo, kde jsem v klidu.