Naše recenze na veřejné WC: Kam jít/ nejít, když se vám chce

Sdílím tady shrnutí zkušeností kombinaci vlastních postřehů z cest včetně toho nejhoršího zážitku, reálných stížností ostatních cestovatelů. Na závěr přidávám pár praktických tipů, kde se vyplatí hledat záchod rychle a bezpečně.

První věc: dostupnost a cena

Větší města nabízejí síť placených i neplacených zařízení. V Praze jsou veřejné toalety obvykle zpoplatněné. Platí to zejména v centru a u významných turistických památek, a platba vyžaduje obvykle hotovost, někde lze platit i kartou. Placení za „čisté a dostupné“ WC je běžné i jinde a pro lidi bez drobných může představovat překážku. Tuhle zkušenost potvrzuji osobně. Upozorňují na to pochopitelně jak turističtí průvodci, tak místní weby a aplikace mapující toalety. Pokud se pohybujete v centru Prahy, šikovné jsou velké obchodní domy a nákupní centra. Tam bývá WC většinou poměrně udržované, nebo aplikace typu WC Kompas, která vám ukáže nejbližší možnosti.

Kde bývá nejhorší úroveň?

Na základě reportáží, anket a recenzí je zřejmé, že kritická místa jsou často tam, kde je velká koncentrace lidí a současně laxní provozovatel či financování údržby. Jde o hlavní nádraží měst, některá vlaková nebo autobusová nádraží a vybrané dálniční odpočívky. Konkrétně se v médiích zmiňuje třeba brněnské hlavní nádraží. Také se to týká některých pražských stanic, které byly předmětem testů a stížností kvůli špíně, technickému stavu a personálu.

Chybí papír nebo vás čeká smrad

Dálniční odpočívky a čerpací stanice jsou kapitola sama pro sebe. Některé čerpací stanice u dálnic a rychlostních komunikací mají překvapivě čisté, moderní zázemí. Jiné, zejména ty s menším obratem nebo v noci trpí zanedbáním. Chybí tam toaletní papír, nebo jsou rovnou špinavé a zapáchají. Osobní zkušenosti i recenze na mapových aplikacích ukazují, že často záleží na konkrétním provozovateli. Je proto při výběru lepší sáhnout po známých a velkých značkách čerpacích stanic nebo větších odpočívkách. Tedy tam, kde je vyšší provoz a pravidelná údržba. Samozřejmě ne vždy máte takovou šanci, protože když člověk musí, tak zkrátka musí a nemá čas něco dlouho hledat.

Změna trvá dlouho

Městská centra a turistické lokality nabízejí mix skvělých i katastrofálních zážitků. Tam, kde je slušný turistický provoz a do infrastruktury putovaly větší investice, jsou toalety většinou udržované a na celkem slušné úrovni. Jde o nákupní centra, muzea, galerie, památky, některé placené městské budky. Naopak u volně přístupných „městských kabinek“ nebo starších zařízení ve veřejném prostoru se často potkáte s nedostatkem úklidu, grafitti, poškozenými dvířky nebo chybějícím vybavením. V Praze se téma veřejných toalet opakovaně řeší. Město připravuje plány na zlepšení sítě a dostupnosti. Průzkumy totiž ukazují nízkou spokojenost dost velké části obyvatel. To je dobrá zpráva, ale proces změny trvá a často se zdá, že je to už příliš dlouho.

Problémy se objevují

Autobusová nádraží v regionech mají své „pecky.“ Některá byla nově rekonstruována a fungují dobře. Jiné jsou relativně nové, ale jejich provozovatelé narazili na problémy s platbami nebo údržbou a cestující si stěžují. Příkladem je Liberec. Tam nové toalety na autobusovém nádraží provázely problémy s platbou a provozem. To ukazuje, že samotná investice nestačí bez dobře nastaveného provozního režimu.

Co z toho plyne pro cestovatele?

• Mějte drobné (10–20 Kč) nebo platební kartu pro placená WC v centrech měst a u stanic. V mnoha WC stále preferují drobné.
• Aplikace jako WC Kompas / mapové recenze vám pomohou rychle najít hodnocení a vzdálenost, když nutně potřebujete.
• Večer a v noci buďte opatrní, menší zařízení nemívají tak pravidelný úklid a nemusí být tak bezpečné.
• Pokud narazíte na špatné podmínky, zdokumentujte je a nahlaste provozovateli nebo správcům stanice, tlak veřejnosti často vede k nápravě.
• Naopak relativně nejlepší to bývá v shopping centrech, na větších čerpacích stanicích a placených městská WC s provozní službou.

Jako z hororu

Zkušenosti s veřejnými WC zkrátka nabízejí širokou paletu zážitků od úlevy po noční můru. Když autobusem dorazím v Praze na Roztyly a potřebuji celkem akutně na malou, přichází obvykle okamžik zoufalství. Zdejší toalety umístěné ve vstupu do metra vypadají dost hororově, Rozhodně nejde jenom o první negativní dojem. Dveře kabinek nejdou pořádně zavřít, čistota pokulhává. Člověk má prostě neodolatelnou chuť se otočit ještě dřív, než sáhne na kliku. Kdo tudy někdy projížděl, asi ví, o čem je řeč. Přitom právě odtud odjíždí spousta regionálních autobusů, takže lidí je tu nepočítaně. Náprava ale zatím nepřichází. Zkrátka snažím se tomuhle místu vyhnout, ale ne vždycky to jde.

Existují i světlé výjimky

Ani stanice Černý Most si v recenzích příliš nevede. Časté stížnosti na zápach a nepořádek mluví za vše. Naštěstí ne všechna pražská WC jsou strašákem. V metru se najdou i světlé výjimky: třeba Náměstí Míru, kde je čisto, voňavo. Člověk má konečně pocit, že město myslí i na jeho základní potřeby. Plusem je také skutečnost, že přibylo toalet v pražském metru, které jsou bezbariérové. Ocení to každý, kdo má problém s pohybem. Když můžu, spoléhám na toalety v obchodních centrech. Třeba v Edenu ve Vršovicích, kde je prostředí čisté, moderní a člověk odchází s pocitem, že i obyčejná pauza na WC může být celkem kulturní zážitek. Pokud jde o vlaková nádraží, fajn je to třeba ve Vlašimi, kde také bývá čisto a vidíte dokonce uklízečku v akci.