Češi pod lupou: jak nás vidí v zahraničí

Obraz Čechů za hranicemi naší země je směsicí historického kontextu, mediálních klišé a osobních setkání. Někteří si dokonce myslí, že máme přístup k moři! To vše dohromady vytváří jakýsi obraz toho, jak nás jako národ vnímají v zahraničí. V tomto článku se pokusím na základě diskuzí a osobních zkušeností shrnout, jak si v cizině vedeme.

Přetrvávající stereotypy o českém národu

Vnímání Čechů se často bohužel zakládá na zastaralých předsudcích. Někteří Britové dokonce stále považují Českou republiku za postkomunistickou zemi. Nic neobvyklého ani není tápání cizinců nad tím, zda máme přístup k moři nebo zda patříme mezi členské státy EU.

Zkušenosti cizinců s českou náturou se také často shodují na tom, že býváme na začátku kontaktu spíše odtažití, ale postupně se více otevíráme a ukazujeme i svou přátelskou tvář. Samozřejmě i zde platí – co člověk, to originál a rozhodně to nejde říct o každém.

Moje pozitivní zkušenost z ciziny

Podle mého názoru nelze jasně říct, jak nás vnímá svět, protože jednak se každý chováme jiným způsobem a jednak máme různé zkušenosti ze zahraničí. Jednoduše záleží na tom, koho potkáte. Když se sejdou dva morousové, sotva vzejde z konverzace příjemný rozhovor.

• Anglie – musím uznat, že k povaze Angličanů jsem byla dost skeptická. Domnívala jsem se, že jde o velmi konzervativní a vážné lidi bez smyslu pro humor. K mému velkému překvapení se většina z nich ihned pustila do small talku. Přišlo mi, že si tu na tom dost potrpí. Za pár dní jsem si na to vlastně zvykla a díky tomu jsem se odhodlala více mluvit. Čeština jim není úplně blízká, nemají ji tolik naposlouchanou, takže tu v podstatě ani nikdo nepozná, že žijete v Česku, dokud to na sebe neprásknete.
• Nizozemsko – lidé tu byli usměvaví, ochotní a rozhodně jsem neměla dojem, že bych kohokoli obtěžovala, nebo že by kdokoli měl předsudky vůči Čechům. Nizozemsko patří mezi země, které mám ráda právě kvůli povaze místních.
• Itálie – kdo si někdy zaletěl do Itálie, tak mi jistě dá za pravdu, že jižanská povaha a charakter je naprosto nakažlivá! Italskou náturu mám opravdu ráda. Jsou hluční, hovorní, ale tak neuvěřitelně přátelští! Musím ale poznamenat, že moje zkušenost vyplývá z vnitrozemí (Řím, Vatikán, aj.). Jak to je v oblíbených dovolenkových letoviscích netuším, protože je nenavštěvuji.
• Švýcarsko – země sýrů a úchvatných horských vrcholů, ale také vlídných lidí. Ačkoli do Švýcarska jezdím opakovaně, nikdy nepociťuji, že by se na mě jako na Čecha dívali skrz prsty.

Kde tedy lze pocítit předsudky vůči Čechům?

Jisté předsudky vůči Čechům můžeme dle mého názoru pocítit v zemích, nebo lokalitách, kam míří většina našich obyvatel, ať už na dovolenou nebo nákupy. Za mě jde hlavně o Německo, Polsko a Chorvatsko.

• Německo – v pohraničí mám občas dojem, že se na Čechy dívají skrz prsty. Podle mého názoru za to může fakt, že Češi velmi často jezdí o německých hypermarketů pro potraviny a jednoduše se neumí chovat. Dál od hranic totiž nemám dojem, že by se na nás pohlíželo jakkoli negativně.
• Polsko – v Polsku mám trochu opačný problém. Za hranicemi mi přijde, že nás vnímají naprosto bez problémů, což nemohu říct o lokalitách u Baltu (Gdaňsk, Gdynia), kde mi většina místních přišla dost nepříjemná, i když jsem na ně mluvila anglicky.
• Chorvatsko – větší letoviska, jako Makarská, Istrie, Split mají někdy Čechů opravdu plné zuby. Já pravidelně jezdím do menšího městečka o 100 stálých obyvatelích nedaleko Makarské a tady nepociťuji jakoukoli nevraživost. Možná proto, že turismus tu představuje jejich hlavní příjem.

Můžeme tento pohled na Čechy změnit?

Rozhodně můžeme! Ale každý musíme začít u sebe!

Bohužel musím chtě nechtě konstatovat, že za to jak nás vnímá svět a naši sousedé, si můžeme sami. Uznejte – v mnoha případech se jednoduše neumíme chovat. Často doslova drancujeme německé a polské obchody nedaleko našich hranic. Chorvaté dokonce museli reagovat na některé projevy našeho chování. Z tohoto důvodu rozdávají pokuty za chození v bikinách, hluk v nočních hodinách nebo za jízdu s kufrem na kolečkách.

Proč byste na dovolené měli jít na snídani nebo oběd do restaurace v bikinách? Protože jste u moře? Udělali byste to samé i doma v Čechách? Pochybuji! Tak proč to děláme jinde? Chovejme se ohleduplně, ať už doma, nebo za hranicemi. Když se budeme chovat s respektem, můžeme být národ, na který budeme hrdí.

A pokud se naučíte alespoň pár základních frází v cizí řeči, minimálně tím místní potěšíte. Za mě nikdy nemluvte česky. Čeština není světoznámý jazyk a tak je víc než jasné, že vám stejně nikdo nebude rozumět a ještě budete za burany. Takže volte univerzální jazyk (angličtina, němčina), nebo se naučte pár základních frází v oficiálním úředním jazyce dané země.