Bohyně Bílých Karpat: Jaké kouzla a tajemství skrývají?

Morava je známá především svými vinařskými stezkami a kouzelnými městy, ale nabízí také dechberoucí horskou krajinu a spousta vyžití pro milovníky přírody a aktivního odpočinku. Vydejte se s naší redaktorkou do odlehlého regionu Moravských Kopanic. Přiblíží vám místa, která stojí za objevení včetně tipů na výlety v okolí a aktivit, které jsou tu stvořené pro podzimní období.

Jsou kraje, které se nedají jen navštívit, ale musí se prožít. Když jsem navštívila začátkem listopadu obec Žítková na území Moravských Kopanic, netušila jsem, jak hluboko se mi vryje do srdce. Pokud mohu doporučit hned na začátku ubytování, pak je to Hotel Kopanice, který patří v obci mezi nejoblíbenější a nabízí naprosto bezkonkurenční výhledy na Bílé Karpaty. Tajil se mi dech při pohledu z okna pokoje na zapadající slunce a vrcholky hor zahalené v mlhovém oparu s červánky.

Žítková – místo s krásnými výhledy

Obec Žítková v Bílých Karpatech je známá svou panenskou přírodou a silnou ženskou energií. Bodejť by ne, vždyť je opředena různými pověrami a lidovou magií, využívanou k uzdravení osob i dobytka, ale i při hledání a vyvolání přitažlivosti u vybrané osoby. V dávnějších dobách byly magické rituály namířené na ovlivnění počasí kvůli úrodě, tolik potřebné pro přežití. Na venkově byli odpradávna všeobecně respektováni moudří lidé, znalí léčebných účinků – říkalo se jim věštci, zaříkávači a pro jejich schopnosti je lidé srovnávali s bohem. Proto se jim říkalo božci a bohyně. Zaklínali nemoci, odkláněli krupobití z polí na lesy a hory, pomáhali čar a kouzel čarodějnic.

Zde v Kopanicích si bohyně obvykle předávaly znalosti a zasvěcení do řemesla z matky na dceru. „Bohyně se celý život svobodně pohybovaly ve volné přírodě, dokázaly vnímat energii míst i rostlinstva a jejich léčivým účinkům rozuměly stejně jako dávní šamani, kteří pojímali nejenom jejich tvar, ale i duši. Bez škol a tištěných herbářů tak intuitivně rozpoznávaly, kdy a komu předepsat jako medicínu, dát radu, doporučení,“ uvádí Vlastimil Hela v knize Fenomén Bílé Karpaty.

Na Kopanicích těchto „bohyň“ žilo hned několik a získaly si věhlas a vysokou důvěru klientů, což pozitivně ovlivnilo výsledky jejich léčení. Poslední z pravých, autentických žítkovských bohyní byla Irma Gabrhelová, která zemřela v roce 2001. Otázkou tak zůstává, zda s jejím odchodem a současným trendem osídlování Kopanic zcela nevymizela tradice věštění a léčení neduhů včetně přirozené znalosti „přírodní lékárny“? Pevně věřím, že odkaz bohyní se do Kopanic vrací, jen v nové podobě.

Pokud se vydáte z Hotelu Kopanice doleva, dojdete po asfaltové cestě k žítkovské části Černá, kde najdete roubenou zvoničku a dům výše zmíněné poslední bohyně Irmy Gabrhelové, zvané „Chlupatá“. Manželé Mizerovi ji v neutěšeném stavu zakoupili a s největší úctou a citem zrekonstruovali.

V listopadu můžete muzeum navštívit ještě o víkendech, vždy od 13 hodin. Pokud je vás více, neváhejte a domluvte se s majiteli na individuální prohlídce, které lze absolvovat i v týdnu.

Tento zapomenutý kout v naší zemi přímo vybízí k zastavení, zpomalení a uspořádání myšlenek. Možná to tak mělo být, ale toto místo jsem navštívila, kdy jsme s rodinou prožívali smutné chvíle a já tak měla prostor se nadechnout, vnímat přítomný okamžik a nechat vše uvnitř sebe doznít.

TIP redaktorky: Po cestě neminete farmu „Sýr od Kapličky“, která se zabývá výrobou a prodejem ovčího sýra tradičním způsobem. Sezónu mají již ukončenou, ale i tak jsem neodolala a posadila se u jejich prodejny, vypila si čaj z termosky a kochala se krajinou a pasoucími se ovcemi – do té doby, než si mě vyhlédla jejich borderka, poté jsem raději s pokorou vyklidila „pole“. Sýry ještě mají a po telefonické domluvě s majiteli si je můžete zakoupit.

Podzimní relax v Karpatech

Podzim tu přímo vybízí k relaxaci a wellnessu. Po dlouhé době jsem si dopřála masáž zad a šíje a příjemnou jemnou lymfatickou masáž obličeje. Co ale musíte určitě vyzkoušet, je Watsu – terapie ve vodě. Jak bych tento bezkonkurenční zážitek popsala? Naprostý stav bez tíže, kdy se dostanete do hluboce relaxačního stavu a doslova pošlete veškeré starosti k vodě. Terapie Watsu mi dokonale sedí do této magické krajiny, kterou z wellnessu můžete pozorovat. Kombinace hluboké relaxace a stavu bez tíže v teplé vodě dokáže mysl zastavit a spojit se s vaším skutečným „JÁ“.

„Watsu je jemná forma terapie vykonávaná v teplé vodě, která musí mít okolo 34 °C. Jedná se o kombinaci prvků masáže, uvolňování kloubů, shiatsu, svalového protažení a tance. Lehnete si na hladinu vody s nadnášejícími prvky a necháte se hýčkat, protahovat, masírovat a ukolébat v bezpečné náruči terapeuta,“ sdělila redakci Po Česku masérka Ilona Kožuchová.

Voda nadnáší tělo, a díky tomu může terapeutka volně manipulovat se svaly, klouby a páteří. Pokud si troufnete, můžete terapii zažít nejen nad vodou, ale i pod vodou.

„Watsu je velmi nákladná na provoz, především na ohřev vody v bazénu, proto ji nabízíme pouze v určité dny. Stojí 1760 Kč / hodina. V případě, že jste hosty hotelu, zaplatíte 1400 Kč.“ dodává Ilona Kožuchová.

Ještě nejste nabaženi krásných výhledů na Bílé Karpaty?  Pak si nenechte ujít kouzelný výhled ze Žítkovského vrchu (669 m n. m.), kde za dobré viditelnosti můžete zahlédnout příhraniční oblast Slovenska. Žítkovský vrch je jednou ze zastávek Naučné stezky Kopanice a seznámí vás s pestrostí života v přírodní rezervaci.

TIP: Trocha kultury nikdy neuškodí. Ke konci listopadu bude k vidění v prostorách Hotelu Kopanice pro širokou veřejnost fotografická výstava Kopanice 2023, která je tvořena fotografiemi z workshopu, který vedl, známý slovenský fotograf Robo Kočan. Pár prvních fotek jsem při instalaci zahlédla a je to nádhera. Určitě stojí za to vidět místní lidé, kroje, tradice a řemesla – okem fotografů.

Lázeňskou kolonádou k Luhačovické přehradě

Chcete-li se vydat mimo obec Žítková, zajeďte se podívat do Lázní Luhačovic. Auto si nechte na parkovišti u plavečáku, sejdete z kopce dolů a jste hned u hlavní spojnice centra s lázeňským areálem. V ulici najdete Stěnu paměti, kde jsou napsaná jména slavných osobností spojených s Luhačovicemi. Nechybí mezi nimi skladatel Janáček, herec Jan Werich či druhý československý prezident Edvard Beneš. Jelikož máme malé děti a kočárek, zvolili jsme turistickou stezku, která vede lázeňským městem, skrz okolní přírodu až k Luhačovické přehradě. Cestou si nezapomeňte dát teplou lázeňskou oplatku (můj favorit je citronová příchuť) a stavit se u nejznámějšího luhačovického pramene Vincentky. Já mám Vincentku ráda, ale teplou jsem ji nikdy neochutnala, až zde v Hale Vincentka. Pokud nemáte lahev, do které si studenou či teplou Vincetku naplníte, můžete si zakoupit v automatu za deset korun kelímek.

Okolí přehrady je teď na podzim ideální k procházkách či cyklo výletům. V letní sezóně můžete přehradu využít ke koupání. Pokud se vám nechce chodit, sedněte na vyhlídkový vláček, který vás doveze z centra města až k přehradě. Tento zážitek ocení zejména děti.

Na skok k sousedům do Trenčína

Z Žítkové je to přes kopec na Slovensko, co bys kamenem dohodil, a tak jsme se zajeli podívat do Trenčína. Záchytný bod na parkování, pro nás byl opět plavecký bazén, kde se dá zaparkovat zadarmo. Projdete podchodem a jste na náměstí. My jsme měli smůlu, třikrát jsme objeli parkoviště a nezaparkovali. Naproti se však nachází zimní stadion, kde se dá také pohodlně zaparkovat. Majestátní hrad minout nemůžete, neboť se tyčí přímo nad městem a je vidět hned z parkoviště. „Hrad jsme viděli, tak můžeme jet zpátky,“ poznamenal můj vtipný manžel. Ale kdepak, město Trenčín nás mile překvapilo, spousta sympatických kaváren, obchůdků a historických zajímavostí.

Jako první jsme zašli do infocentra, abychom zjistili, kudy se dostaneme na hrad s kočárkem. Na hrad vede několik cest, včetně spousta schodů, které s kočárkem absolvovat nechcete. I když měly nájezdy, byl to „prďák“ nahoru a navíc kolečka našeho kočárku, nám z nájezdu vyjížděly. Samotný areál hradu a jeho hradby jsou velmi rozsáhlé. Prohlídkové okruhy jsou dva, vidět můžete legendární Studnu lásky, hladomornu, Mlýnskou věž, Letní věž i podzemní lapidárium. Nechybí ani odborný výklad, dýchne na vás historie Slovenska a pokocháte se výhledem na město. Jako další nás zaujala Městská věž, kde je fantastický výhled na hrad, městskou synagogu, náměstí a široké okolí Trenčína. Prošli jsme si město, stavili se v palačinkárně a hned vedle mě oslovil tradiční obchod SLOVENKA. Základem pro výrobu oblečení je 100 % bavlna. Nejen kvalitní materiál, ale i trendy design jak dětského, tak dámského a pánského oblečení za přijatelnou cenu.

Regionální produkty z Bílých Karpat

Naše podzimní dovolená se blížila ke konci a nabízela se otázka, co dovézt domu jako dárek?  Přímo v Žítkové jsme navštívili sympatické Rodinné hospodářství Janovští. Nabízí domácí švestková a hrušková povidla, jablečný mošt a sušené ovoce. „Máme švestky a hrušky z vlastních ekologických sadů. Povidla obsahují 100 % ovoce bez přidaného cukru, konzervantů a barviv. Jablečné mošty jsou převážně ze starých krajových odrůd jabloní. Vybrat si můžete balení o objemu 3 nebo 5 litrů,“ informovala nás paní Janovská. Povidla stojí za to – nejen do buchet a koláčů, ale i třeba do ovesné kaše na snídani, naprostá topka.

V budově bývalé celnice ve Starém Hrozenkově (cca 3 km z Žítkové) najdete firemní prodejnu KOLDOKOL. Pravda, že jsme prodejnu chvíli hledali, ale ta vůně, která se line prodejnou a vlastně kolem celnice, nám tuto nepříjemnost zcela vynahradila. Produkty KOLDOKOL mi nejsou zcela neznámy, jejich marmelády bez cukru mám moc ráda a dávám je dětem nejen na lívance, ale i do bílého jogurtu. Kromě dobrot, jako jsou sirupy, džemy, káva nebo čaje najdete v obchůdku také přírodní kosmetiku a řemeslné výrobky. Ideální dárek k Vánocům pro své blízké se špetkou kouzla Bílých Karpat.

Zdaleka jsem neviděla vše, co jsem chtěla, ale věřím, že ještě budu mít příležitost Bílé Karpaty prozkoumat, protože jsem tady někde v kopcích nechala část své duše.