Arboretum Bílá Lhota – Objevte kouzlo fascinujících dřevin a keřů

Arboretum Bílá Lhota je chráněnou přírodní památkou národního významu. Na tomto místě roste přibližně 300 druhů a kultivarů dřevin, přičemž mezi nejrozšířenější patří různé formy keřovitých tisů, následované tújemi a smrky. Hlavní část parku tvoří převážně duby a pestré buky, doplněné stromy jako jsou cypřišky, javory, borovice, břízy, douglasky a lípy. Arboretum také zahrnuje řadu vzácných a sbírkových dřevin.

Toto arboretum se rozprostírá na jihoorientovaném svahu a má rozlohu necelé tři hektary. V areálu je zastoupeno přibližně stejný počet listnatých a jehličnatých stromů. Kromě dřevin pocházejících z jižní Evropy mohou návštěvníci obdivovat také stromy, keře a trvalky z asijských regionů, jakými jsou Čína, Korejský poloostrov, Mandžusko a Japonsko, i z oblasti Sibiře a ze Severní Ameriky, včetně Kanady a USA.

Zakladatel moderního uspořádání parku, statkář Quido Riedel, rozdělil různé skupiny stromů podle jejich nároků na živiny a klima a park rozdělil do několika částí s různými názvy, z nichž většina se používá dodnes.

Historie arboreta sahá až do poloviny 15. století, kdy se objevují první zmínky o tvrzi v Bílé Lhotě. V 16. století prošla tvrz renesanční přestavbou, která jej změnila na zámek. Od roku 1870 sloužila zámek jako sídlo rodiny Riedelových a později přešla pod státní správu. V současné době se v zámku nedochovaly žádné původní zařízení.

Nejstarší zmínky o zahradě naznačují, že se v 15. století jednalo o ovocnou a možná i zeleninovou zahradu, ale nikoli okrasnou. Po renesančních přestavbách by se mohly objevit také okrasné zahrady, přičemž nejstarší část parku představoval dubový háj poblíž Jízdárny.

Původní park byl založen kolem roku 1700 rytířem Harrachovským, majitelem bělolhotského panství. Rozsáhlé úpravy parku se datují až do období, kdy byl zámek v držení rodu Ostheimů. Pomyslné spojení umění a přírody přinesla rodina Ostheimů, kdy jedna z dcer uzavřela sňatek s hudebním skladatelem Konrádem Kreutzrem.

Jan Riedel, který park koupil v roce 1870, přetvořil jeho uspořádání na francouzsko-anglický styl a přidal letničkové záhony kolem zámku. Nejvýznamnější úpravy uskutečnil jeho vnuk Quido Riedel, který v roce 1898 vysadil nové stromy a ve 20. letech 20. století upravil park podle svých představ, čímž obohatil školku vzácných dřevin.

Bohužel, po druhé světové válce došlo k zanedbání parku a jeho údržba byla nedostatečná, což vedlo k úpadku. V roce 1965 převzalo park Vlastivědné muzeum v Olomouci, které provedlo řadu rekonstrukcí a obnovilo dendrologickou sbírku. V roce 1968 byl park otevřen pro veřejnost a o rok později byl prohlášen za zvláště chráněné území, aktuálně je označen jako Národní přírodní památka.