OKNO

Zveme diváky na prohlídku zákoutí malého pokoje. Skrz jeho okno můžeme sledovat vzpomínky a nevyslovené emoce v široké paletě situací, a to vše v mrazivém severském vyobrazení. Jde o asociativní sled tanečních obrazů, které jsou svobodně a zlehka propojovány nejenom zpěvem a textovými fragmenty v národních jazycích tanečníků a jednoho herce, ale i jednoduchými situacemi. Drobný tvar inspirovaný komorním jevištěm Divadla „12“ bez nároku na vypointovanost a doslovnost představuje možné naplnění tanečně-divadelní imaginace.